Přátelé - Friends - Priatelia

Reklama:

Sloužit Sáře

Práce doručovatele soudních obsílek má svá nemalá úskalí - buď dostanete přes hubu anebo spadnete do náruče čertovsky krásné ženské...

Videokazety odjakživa poskytují útočiště filmům, které z jakýchkoliv důvodů nejsou "dost dobré" pro stříbrné plátno. To, že se hollywoodský film dostane do kin ve své rodné zemi ovšem vůbec neznamená, že bude mít takové štěstí i u nás. Hodnotící kritéria pro odsuzování snímků přímo na video jsou ovšem velice zapeklitá, takže zatímco "skvosty" jako Klub sráčů nebo nedávné Plnou parou vzad paradoxně drancují peněženky návštěvníků multiplexů, musí se na druhé straně některé opravdu povedené filmy spokojit právě a jen s tou černou obehranou véháeskou. Toho je zrovna příkladem nová komedie režiséra Reginalda Hudlina Sloužit Sáře.

Jako chlap vám na rovinu říkám, že sloužit takové ženské jako je Sára (Liz Hurleyová) musí být opravdovým potěšením. Ovšem pouze v případě, že si tuhle temperamentní Texasanku dokážete zkrotit a utlumit její poněkud příliš energické verbální schopnosti. Proto mi nezbývá než závidět doručovateli soudních obsílek Joe Tylerovi (Matthew Perry), který se k tomuto štěstí přes všechny útrapy propracoval. Tento chlápek byl původně svým nervním nadřízeným pověřen k tomu, aby Sáře Mooreové doručil rozhodnutí soudu o rozvodu, jež zařídil její velice bohatý záletný manžel, majitel texaské hovězí farmy v hodnotě $20.000.000, ovšem s tím úmyslem, že o své jmění nehodlá nijak zvlášť dělit. Jenže slovo dalo slovo a sotva se Joe jakž takž zvrávoral z nakládačky, kterou mu jako bonus za doručenou obsílku věnovaly gorily předchozího "zákazníka", vytáhla z něj Sára, že pokud by ona, momentálně pobývající v New Yorku, svého manžela s žádostí o rozvod předběhla, mohla by díky benevolenci newyorských soudů získat aspoň 10 milionů. A vzhledem k tomu, že jediným člověkem, který mohl tohle zařídit, byl právě Joe, nezbylo mu než za nabídnutý milion dolarů překonat počáteční averzi k Sáře, vykašlat se na předpisy a postavit se na opačnou stranu barikády...

Musím se přiznat, že jsem v tento snímek zpočátku příliš důvěry neměl - nejen z důvodů zřejmých z prvního odstavce tohoto článku, ale mimo jiné taky z hodnocení na Internet Movie Database, které je se 44 procenty jednoduše podprůměrné. Ale hned úvodní titulky mě začaly utvrzovat v přesvědčení, že tento film prostě stojí za to vidět. Už po pár minutách je zřejmé, že sledujete něco mezi situační a bláznivou komedií, která ve dvou scénách sklouzne i k nepříliš atraktivnímu humoru "fekálnímu" - ovšem na zcela decentní rovině. U Sloužit Sáře jsem si také uvědomil, jak moc se za posledních pár let změnila tvář komede - jako by se už tento žánr neobešel bez výkalů a sprostých slov. Tímto nechci v žádném případě říci, že by šlo o vulgární snímek - koneckonců, všechno zde (narozdíl od mnou naposledy recenzované "komedie" Smoochy) působí zcela spontánně a přirozeně. K tomu v kvalitním Hudlinově režijním vedení a před zručnou kamerou Roberta Brinkmanna přispívají především představitelé hlavních rolí - spolehlivé načasování hlášek a přesná gesta si Matthew Perry během angažmá v Přátelích nacvičil téměř k dokonalosti, zatímco za obsazení Elizabeth Hurleyové lze pochválit castingové agenty, protože do této role se zkrátka hodí.

Tentokrát nelze opomenout ani slušnou práci českého distributora, díky kterému má film patřičně atraktivní "obal" a zejména nápaditý překlad dialogů a velice vydařený dabing.
Recenze byla převzata ze stránky: www.filmpub.cz

Odkaz na fotky z filmu: GALERIE FILMU